Gatekeeping: Kdo patří dovnitř? A kdo zůstane venku?!
Gatekeeping je sociální a komunikační jev, při němž jednotlivci nebo skupiny rozhodují o tom, kdo má nárok patřit do určité komunity, identity, subkultury nebo diskuse – a kdo ne. Gatekeeping je tedy proces, při kterém jednotlivec nebo skupina kontroluje přístup k informacím, zdrojům či členství v komunitě, často s cílem udržet si moc nebo exkluzivitu.
Někdy jde o ochranu kvality a bezpečnosti, jindy o elitářství a vylučování.
Původně šlo o neutrální termín ze sociologie a mediálních studií a doslova znamená „hlídání brány“ (např. redaktoři jako „gatekeepeři“ rozhodují, které informace se dostanou do médií). Je to tedy mediální termín pro výběr zpráv.
V současném internetovém a kulturním kontextu má však často negativní konotaci. Běžně se používá pro vyjádření toxického omezování přístupu ostatních do určité zájmové skupiny.
V moderním diskurzu se používá hlavně pro situace, kdy někdo zpochybňuje, zda má druhý člověk právo být „opravdovým“ členem nějaké skupiny – fanouškem, odborníkem, aktivistou, příslušníkem identity.
Stop gatekeeping!
Gatekeeping je problematický tím, že může vytvářet elitářství a uzavřené kluby, bránit novým lidem v přístupu, zpochybňovat identitu druhých a sloužit jako nástroj kulturní války. Typickým symptomem je morální nadřazenost a „testování pravosti“.
Ne každý gatekeeping je ale špatný. V některých oblastech je nezbytný. Např. když se jedná o vědecké recenze a akademické standardy nebo při moderaci nezávislého obsahu. Zde gatekeeping chrání kvalitu, bezpečnost a pravdivost.
V online prostředí se pojem gatekeeping často používá jako obvinění, klasicky ve formě zvolání:
„Stop gatekeeping!“
Přestaň rozhodovat, kdo má právo sem patřit nebo se vyjadřovat.
Z gatekeepingu se tak stal „morální argument“. Progresivní strany jím kritizují exkluzivitu a elitářství. Konzervativní strany ho někdy vnímají jako útok na odbornost a tradici. Ironií je, že kritici gatekeepingu často sami gatekeepují – jen podle jiných kritérií (např. „kdo nesdílí náš narativ, nemá právo do debaty vstupovat“).
Slovo gatekeeping se tak stalo součástí širšího slovníku kulturních konfliktů – podobně jako cancel culture, virtue signaling, woke, snowflake, performativní aktivismus.
Příklady gatekeepingu
1) Kulturní a subkulturní gatekeeping
„Ty neposloucháš starý český underground? Tak nejsi skutečný alternativní fanoušek.“
V hudbě, literatuře nebo gamingu se často setkáš se „strážci autenticity“, kteří rozhodují, kdo je „pravý insider“ a kdo jen povrchní konzument.
2) Gatekeeping ve veřejných debatách
„Nemáš PhD z ekonomie? Tak se k inflaci nevyjadřuj.“
V českém prostředí je běžné, že se lidem upírá právo na názor, pokud nemají formální autoritu. Někdy oprávněně (odborné otázky), jindy jde pouze o argumentační faul.
3) Identitární (související s identitou) gatekeeping
„Když nejsi politicky radikální, nejsi dostatečně feministka / progresivní / konzervativní.“
V kulturních válkách se gatekeeping používá k vymezování „správných“ postojů uvnitř skupin.
4) Mediální a algoritmický gatekeeping
Redaktoři, sociální sítě a algoritmy rozhodují o tom, co uvidíš a co zůstane neviditelné. Toto je strukturální forma gatekeepingu, která je často na první pohled neviditelná, ale která má extrémní dopad.