Proč se chytří lidé mohou cítit osaměle?
Je zakořeněnou představou, že genialita a osamělost kráčejí ruku v ruce. Od slavných umělců po osamělé vědce – příběhů o tom, jak vysoká inteligence přináší svému nositeli spíše strasti než radosti, je nespočet. A vědecké poznatky tuto domněnku částečně potvrzují. Ačkoliv se nejedná o nevyhnutelný osud všech nadprůměrně inteligentních jedinců, existují pádné důvody, proč mohou být inteligentnější jedinci náchylnější k psychickému utrpení a pocitům osamělosti.
Výzkumy naznačují, že lidé s vyšším inteligenčním kvocientem (IQ) mohou mít zvýšené riziko pro rozvoj úzkostných poruch a deprese. Jedna ze studií, která sledovala členy organizace Mensa (sdružující lidi s IQ nad 130), odhalila, že tito jedinci častěji trpí úzkostmi ve srovnání s běžnou populací. Odborníci se domnívají, že to může souviset se zvýšenou vnímavostí a tendencí k hlubší analýze okolního světa.
Hlubší prožívání a existenciální úzkost
Vysoce inteligentní lidé mají často schopnost vnímat a analyzovat problémy a rozpory světa v širších souvislostech. Tato schopnost jim sice umožňuje lépe chápat složité koncepty, ale zároveň je může vystavovat takzvané existenciální depresi. Častěji se zamýšlejí nad otázkami smyslu života, smrti a vlastní pomíjivosti, což může vést k pocitům marnosti a úzkosti, které ostatní lidé v takové míře neprožívají. Jejich mozek je neustále v chodu, analyzuje, rozebírá a hledá vzorce, což může být nesmírně vyčerpávající.
Pocit odlišnosti
Dalším významným faktorem přispívajícím k osamělosti je pocit odlišnosti. Inteligentní jedinci mohou mít potíže najít si partnery pro hovor a aktivity na stejné intelektuální úrovni. Běžné společenské konverzace jim mohou připadat povrchní a nudné, což vede k frustraci a postupné sociální izolaci. Jejich myšlenkové pochody a zájmy se mohou zdát ostatním příliš abstraktní nebo složité, což vytváří bariéru v komunikaci a porozumění.
Studie ukazují, že nadaní lidé si často vystačí s menším počtem přátel. Nejde nutně o to, že by byli introverti, ale spíše o to, že kvalita vztahů je pro ně důležitější než kvantita. Hledají hluboké a smysluplné spojení, které je v běžné populaci těžší najít.
Klíčová role emoční inteligence
Je však klíčové zdůraznit, že vysoké kognitivní IQ není „automatickou vstupenkou do světa utrpení“. Stále více se ukazuje, že rozhodujícím faktorem pro životní spokojenost a kvalitu sociálních vztahů je emoční inteligence (EQ). Ta zahrnuje schopnost rozpoznat, porozumět a ovládat vlastní emoce, ale také schopnost vnímat a reagovat na emoce druhých.
Člověk s vysokým IQ, ale nízkým EQ, může mít velké potíže v mezilidských vztazích. Může působit arogantně, netrpělivě nebo necitlivě, i když to není jeho záměrem. Naopak, jedinec s průměrným IQ, ale vysokou emoční inteligencí, bude pravděpodobně úspěšnější v navazování a udržování pevných a zdravých vztahů, což je jeden z nejdůležitějších pilířů šťastného života.
Některé studie dokonce naznačují, že lidé s vysokým IQ mohou mít tendenci spoléhat se příliš na svou analytickou mysl a podceňovat význam emocí, což vede k jejich zanedbávání a následným problémům v osobním životě.
Závěr: Nejde o pravidlo, ale riziko
Je tedy ono tvrzení z úvodu tohoto článku, že čím je člověk chytřejší, tím je více osamělý a častěji psychicky trpí, pravdivé? Ne, není, protože není pravdivé vždy. Nejde o absolutní pravdu, na druhé straně ale pojmenovává určité riziko, které reálně existuje. Vysoká inteligence může být darem, který umožňuje hlubší pochopení světa a dosažení mimořádných úspěchů. Zároveň však s sebou nese potenciální úskalí v podobě zvýšené citlivosti, sklonu k existenciálním úzkostem a pocitům odcizení.
Cesta ke spokojenému životu pro vysoce inteligentní jedince často vede přes rozvoj emoční a sociální inteligence. Učení se, jak pracovat se svými emocemi, jak efektivně komunikovat s ostatními a jak budovat kvalitní vztahy i s lidmi, kteří nemají stejné intelektuální nastavení, může pomoci překonat pocity osamělosti a naplno využít potenciál, který jim jejich bystrá mysl nabízí. Inteligence se tak může stát nikoli zdrojem utrpení, ale nástrojem k bohatšímu a plnějšímu životu.