Když dojdou argumenty, zablokuj diskuzi! Ale pak se nediv…
V každé debatě se může stát, že se dostaneme do bodu, kdy druhá strana odmítne pokračovat. Místo snahy dospět k řešení přijde odmítnutí další diskuze, tzv. blokace. Protistrana místo argumentu sáhne po urážlivém oslovení, vyštěkne „buď zticha!“ nebo dokonce „drž už hubu!“, případně z ničeho nic změní téma, aniž by se v diskutovaném tématu došlo k jakémukoliv závěru. Taková komunikace je pro obě strany frustrující a často brání nalezení dohody.
Proč se lidé schylují k blokování diskuze a jak s nimi jednat, aby se diskuze mohla posunout dál?
Co je blokace v komunikaci
Blokace je zkratkovité, často emotivní ukončení (nebo přerušení) diskuse, kdy jedna strana nechce, nebo spíše nedokáže pokračovat v argumentaci. Nejde tedy o věcný nesouhlas, ale o uzavření prostoru pro dialog. Typickými projevy jsou:
- umlčování druhého („už mlč!“, „buď zticha!“, „drž už hubu!“)
- přerušování a nenechání domluvit, skákání do řeči
- nelogická změna tématu (topic shifting)
- zesměšnění názoru nebo protistrany („co ty o tom můžeš vědět“)
- úplné odmítnutí debaty („mě to nezajímá“, „já to neřeším“)
Tyto postupy se často zaměňují za argumentační fauly, protože narušují férovou výměnu názorů. Blízko mají např. faulům jako jsou ad hominem (útok na osobu), ad baculum (apel na sílu / zastrašení), případně red herring (odvedení pozornosti, místo aby reagoval na obsah, odvede diskuzi k něčemu jinému).
Rozdíl je však v tom, že tzv. argumentační fauly jsou vadné argumenty, zatímco blokace jsou ne-argumenty – jde pouze o způsob, jak se debatě vyhnout.
Proč lidé blokují diskusi
Blokace není jen neochota mluvit. Většinou jde o obranný mechanismus, který má chránit psychickou rovnováhu.
Hlavní motivace:
- Ochrana ega – člověk se bojí, že by uznání chyby znamenalo slabost.
- Potřeba kontroly – mít poslední slovo dává pocit převahy.
- Strach ze ztráty tváře – obava, že bude před ostatními vypadat neschopně.
- Nízká tolerance frustrace – neumí zvládat tlak a raději diskusi usekne.
Emoční spouštěče blokace
Kdy blokace typicky nastává? Nejčastěji v situacích, kdy člověk:
- cítí, že je kritizován nebo zpochybňován,
- má pocit, že druhý mluví „moc dlouho“ či složitě,
- vnímá, že ztrácí kontrolu nad směrem debaty,
- bojí se, že přijde o respekt a autoritu.
Dá se tedy říct, že lidé blokace používají, protože je to jednodušší a méně bolestivé než férová debata – ale cena za to je vysoká: zůstává nevyřešený konflikt. Bezprostředním cílem zablokování pokračování diskuze je vyhnout se diskomfortu, ubránit vlastní obraz, získat kontrolu. Ale v dlouhodobém důsledku toto počínání ničí důvěru a možnost dohody. Diskuse se zastaví, vztahy se zhorší, řešení problému se oddálí (nebo zcela znemožní).
Jak komunikovat s „blokátorem“
Vyjednávat s někým, kdo blokuje komunikaci, není jednoduché. Existují ale postupy, které mohou diskusi udržet:
- Nevstupujte do mocenské hry – nesnažte se za každou cenu „vyhrát“.
- Metakomunikujte – popište, co se právě děje („Zdá se, že už se naše debata nikam neposouvá.“).
- Ptejte se – dejte druhému možnost mít kontrolu („Jak bys to navrhl ty?“).
- Udržujte hranice – pokud přijde hrubé umlčování, je v pořádku říct: „Takto se bavit nebudu. Jestli to chceme vyřešit, zkusme to jinak.“
- Připomínejte cíl – zdůrazněte, že jde o výsledek, ne o vítězství v debatě.
- Zvažte pomoc třetí strany – pokud jde o důležité rozhodnutí a dohoda se stále nedaří, může pomoci mediátor.
Praktika mluvčího záměrně blokovat diskuzi je pro okolí nepříjemná, ale z pohledu člověka, který ji používá, jde často o snahu chránit vlastní ego a pocit kontroly. Pokud to pochopíme, můžeme reagovat s větším klidem a hledat cesty, jak diskusi přesměrovat k cíli. Nejde o to druhého „porazit“, ale najít způsob, jak spolu dojít k výsledku i přes jeho obranné reakce.