Proč se sportovci potí více než netrénovaní lidé
Představte si vyčerpaného lovce, který se v africké savaně vrací s úlovkem. Neuspěl díky svalové síle nebo rychlosti, ale díky své vytrvalosti. Tento tzv. persistence hunting (vytrvalostní lov) je jedním z důvodů, proč se člověk stal tak úspěšným druhem.
Jedním z klíčových aspektů tohoto úspěchu člověka nebylo nic jiného než jeho efektivní systém chlazení – potní žlázy. To, že se lidé dokáží potit po celém těle, byla zásadní evoluční výhoda, která nám umožnila stát se nejlepšími vytrvalostními běžci na planetě. Lidé jsou jedním z mála savců schopných běžet desítky kilometrů v horku právě díky potu a absenci husté srsti. Zvířata se přehřívají dřív, a proto lovci mohli „uhnat“ antilopy. A dnešní sportovci, ač si to neuvědomují, tuto prastarou adaptaci posouvají na „další úroveň“.
Než se však ponoříme hlouběji do tohoto tématu, je důležité si ujasnit jedno. Pro někoho je nadměrné pocení (hyperhidróza) reálný problém, který nesouvisí se sportem. Tento článek se týká „zdravých jedinců“, kde je pocení přirozenou reakcí na fyzickou zátěž, tedy sport a jakékoliv tělesné cvičení. Existují totiž i jiné příčiny nadměrného pocení, jako je obezita, některá onemocnění (např. cukrovka, poruchy štítné žlázy) nebo vedlejší účinky léků. V takových případech je pocení spíše symptomem než projevem trénovanosti. Proto berte naši evoluční analýzu jako platnou pro sportovce a aktivní lidi, jejichž tělo funguje tak, jak má.
Trénovaný vs. netrénovaný jedinec
Proč se vůbec potíme? Když naše tělo začne produkovat teplo (ať už během fyzické námahy, nebo v horkém prostředí), mozek spustí termoregulační proces. Zjednodušeně řečeno, potní žlázy se aktivují a na kůži se objeví pot, který se odpařuje a ochlazuje povrch těla. Tento jednoduchý, ale velice účinný mechanismus chrání naše životně důležité orgány před přehřátím.
Proč se ale váš sportovně založený člověk při stejné námaze potí více než ostatní, méně sportovně zdatní lidé? Ne, není to proto, že je na tom hůř se svou kondicí. Právě naopak. Jeho tělo je v tomhle ohledu lépe adaptované na fyzickou zátěž (obrazně řečeno je „evolučně vyspělejší“) než tělo „nesportovce“.
Rozdíl mezi sportovcem a sportovcem řekněme spíše rekreačním spočívá v rychlosti a efektivitě pocení.
Tělo trénovaného člověka je na zátěž zvyklé. Jakmile začne s fyzickou aktivitou, mozek okamžitě aktivuje potní žlázy, často už po několika minutách. Dřívější nástup pocení znamená, že se tělo začne chladit ještě předtím, než se vůbec stihne přehřát. Sportovec tak udržuje stabilní vnitřní teplotu a může podávat lepší výkon po delší dobu.
Trénovaný člověk se nejenže začne potit dříve, ale potí se také více a zároveň jeho pot navíc často obsahuje méně sodíku. To, že trénovaný člověk produkuje více potu, je důkazem toho, že jeho organismus na zátěž reaguje adekvátně.
U netrénovaného člověka je reakce naopak opožděná. Tělo začne potní žlázy aktivovat později, někdy dokonce až ve chvíli, kdy už je přehřáté, a proto musí bojovat se zbytečnou únavou.
Jak jsme to již naťukli, pot není jen voda. Obsahuje i důležité minerály (sodík, draslík, chloridy, hořčík, vápník), které jsou nezbytné pro správné fungování svalů a nervů. Trénované tělo je na pocení lépe adaptované i v tomto ohledu. Získalo schopnost produkovat pot s menším obsahem sodíku, čímž si chrání zásoby minerálů. (Přesto je doplňování tekutin a elektrolytů důležité pro každého, kdo se potí.)
Pocení jako pozdrav od našich předků
Každý sportovní výkon, kde vytrvalost hraje roli, je moderní ukázkou evoluční výhody, kterou nám pocení přineslo. Ať už je to maraton, triatlon, nebo prostý běh v parku, trénink vás vrací k vašim kořenům a zdokonaluje schopnost, která z nás udělala dominantní druh. Je to zajímavý příklad toho, jak se prastaré evoluční mechanismy projevují i v našem moderním životě.
Takže až se příště po sportu podíváte na propocené triko, vzpomeňte si, že nejde o známku vaší chabé kondice, ale naopak o důkaz, že jste na tom fyzicky dobře, že jdete po správné cestě.
Zajímavosti o pocení
Na závěr přidávám ještě několik zajímavostí, které se týkají potu a pocení.
Kolik potu dokáže člověk vyprodukovat?
Při extrémní zátěži v horku až 1–2 litry za hodinu. Maratonci tak mohou vypotit i více než 5 litrů během závodu.
Kolik máme potních žláz?
Až 2–4 miliony, z toho většina jsou ekrinní žlázy rozmístěné po celém těle.
Proč sportovci ztrácejí méně soli?
Trénink učí potní žlázy šetřit sodíkem – pot je „ředěnější“, takže tělo ztrácí méně minerálů.
Proč je člověk lepší vytrvalostní běžec než jiní savci?
Má hustou síť potních žláz a málo srsti, takže dokáže běhat na dlouhé vzdálenosti v horku – většina zvířat by se přehřála.
Jak je to se zápachem potu?
Samotný pot je bez zápachu. Smrdí až tehdy, když ho bakterie na kůži rozkládají. Proto je pach potu individuální a závisí na genetice, stravě i stresu.