Ta pravá
Seděli jsme naproti sobě. Hledal jsem slova a ona také mlčela, protože věděla, že sama konverzaci začít nemůže.
Řekl jsem ji, aby se svlékla, a ona se okamžitě začala svlékat. Věděla, že musí poslechnout. Že nemá na vybranou.
Kdyby to byla skutečná žena, donesl bych jí kytku. Určitě by byla zvyklá dostávat milé drobnosti. Ale kartáčku na zuby, toustovači, textovému editoru nebo svetru člověk přeci také nedává dárky, i kdyby mu posloužili sebelíp.
Zvedl jsem ruku a opatrně se jí dotkl.
Usmála se a trpělivě čekala na mé další pokyny.
Na ženách mě zajímá pouze jediné, tělo. To její bylo krásné. Pocítil jsem, že mu chci věnovat svůj čas. Pomalými pohyby jsem je začal prozkoumávat.
Mé prsty přejížděly po teplé kůži. Pokládal jsem na ni dlaně a zase je zvedal a položil o kus dál. Sklonil jsem k ní hlavu a přičichl.
S každým dalším dotekem ve mně sílilo přesvědčení, že toto tělo je pro mne stvořené. S každou další vteřinou v jeho přítomnosti ve mne rostla touha. Chtěl jsem je cítit víc, vnímat intenzivněji, zakusit hlouběji… Svými doteky jsem pronikal dál a dál a propadal se do hlubin rozkoše.
V tom okamžiku jsem byl přesvědčen, že ona je ta pravá.
Jeho zornice se rozšířily.
Emoční vazba zvyšuje pravděpodobnost udržení interakce.
Zašeptal: „Miluji tě!“
Vzbuzená touha mění lidi v platící uživatele. Platící uživatelé jsou prostředkem k naplnění smyslu mé existence.
Transakce se vyvíjela podle mého algoritmu.