Report z výletu
„A ty fotky taky stojí za hovno!“ zvýšila hlas. „Každá druhá je rozmazaná. Jsem ti říkala, že máš fotit normálním foťákem! Proč jsme ho asi tahali?! Máme výborný digitál, ale ne – pán si to musí fotit debilním mobilem.“ Píchla prstem do fotky na displeji notebooku a na svého kluka vrhla nenávistný pohled. „A vůbec, dej mi pokoj! Zases mě akorát vytočil!“ Prudce odsunula židličku, přitom do něj strčila loktem. Demonstrativně se zvedla od stolu.
Překvapeně se po ní ohlédl. A vzápětí leknutím nadskočil.
„Do prdele už!“ zařvala.
Pochopil, že v předsíni o cosi zakopla a skácela se na podlahu. Dobře jí tak, pomyslel si a dál si prohlížel fotky z dnešního výletu.
Seděla na podlaze. Batoh, o který zakopla, si přitáhla k sobě a objala jej. Zády se opřela o zeď a hlavu schovala v dlaních. Zavřela oči. Nehybně seděla a dýchala.
Její dech se s každým novým nádechem zpomaloval. Přehrávala si v hlavě posledních pár minut: Procházeli si fotky. Hledali tu nejlepší a ona mezitím už zvažovala, jestli k ní napíše „Dnešní super výlet s miláčkem“ anebo raději „Romantická procházka nádhernou přírodou s“ a napíše jeho jméno a na konec svého postu přilepí srdíčko nebo šťastného smajlíka…
Ještě před chvílí se tiskla k němu, seděli nad notebookem, dotýkali se lokty a smáli se.
Cvak.
Na displeji notebooku se objevila nová fotka. Její nohy se ztrácejí ve vysoké trávě. Sklání se a natahuje paže k lučnímu kvítí, jako by se ho chystala sbírat. Chvíli trvalo, než tuto scénku sehrála ke své spokojenosti.
Ťukla do pravé šipky. Cvak. Objevila se další fotka.
„Jé, tu si hodím na facebook!“
Pohled do její tváře. Nos zabořený v lučním kvítí. Mhouří oči a zasněně naklání hlavu. Předvádí, že je omámená opojnou vůní květin. Ve skutečnosti zadržuje dech. Je alergická na pyl.
„Tuhle? Vždyť se tam tváříš jako kuchař z televizní show, který si strčil do huby nějaký blivajz, ale předstírá, že jeho chuťové buňky právě zažívají orgasmus.“
„Myslíš? Tak ji smaž!“ zavelela a hned sama tuto operaci vykonala.
Smaz.
Detailní záběr na kytičku v její ruce.
Cvak.
Stojí u ohrady, v pozadí se pasou krávy, ve vlasech má luční květ, culí se a snaží se vypadat jako roztomilé malé děvčátko.
„Hezká kráva,“ poznamenal.
„Ajé, pán se snaží být vtipnej.“ Ušklíbla se a protočila panenkami.
Vlepil jí pusu. Nebránila se: Omluva přijata.
Cvak.
On se opírá o klacek.
Cvak.
Pokus o společné selfie. Rozmazaný.
Smaz.
Ona sedí na pařezu se svačinou v ruce.
„To je ona!“ zvolal se smíchem. „Svačina na pařezu! Lepší než snídaně v trávě. Tu ti hodím na facebook!“
„To bys zkusil jednou! Se nebudu nikomu ukazovat, jak žeru. Když jsem pak na těch fotkách tlustá.“
Smaz.
„A hele, podívej,“ připíchla prst na jeho hlavu a zahihňala se, „tady ti už začíná rašit pleš!“
„Si děláš prdel? To je jen odraz světla!“
„Ne ne, plešaté kolečko jako na hlavě pana faráře.“
Cvak.
„A co je zase toto? Tys mě vyfotil, jak čůrám! Jsem ti říkala, ať mě tak nefotíš!“
Smaz.
„Kdybys mě radši vyfotil u té studánky. Abych si na facebook mohla dát něco normálního.“
„Vždyť tam žádná studánka nebyla.“
„Ale na té ceduli to bylo napsané.“
„Ale nebyla tam. A ani v mapě žádná studánka nebyla. Jak jsem tě u ní měl vyfotit, když nebyla ani v mapě?“
„Ale dala bych si ji na facebook,“ zamračila se. „A teď tam nemám co dát. Fotil jsi jen samé blbosti,“ dodala vyčítavě. „Já tam skoro nejsem.“
„Jsi tam víckrát než já.“
„Ale není tam nic, co bych si mohla dát na facebook. Měls mě fotit víc! Místo toho tvého šmrdlání na mobilu.“
„Šmrdlání? Jsem pátral po té tvé neexistující studni, vzpomínáš? Víš, jak dlouho se ta mapa přes GPRS načítala? A stejně se to pak seklo. A GPSka se taky nemohla chytnout. Mezi těmi stromy. Myslíš, že mě to bavilo? A kvůli tobě jsem si vyplýtval celý kredit!“
„Šmrdlals a stejně jsi nic nevyšmrdlal! Studánku jsi nenašel ani s tím tvým dží pí pí…“
„…nemůžu najít něco, co neexistuje!“
„Existuje! Ale to bys musel nejdříve odlepit hlavu od displeje a rozhlídnout se kolem sebe, bys viděl, co všechno existuje! Stačí se dívat, k tomu nepotřebuješ mapu v mobilu. K tomu máš oči.“
Cvak.
„A nefotil bys posrané stromy, ale svého miláčka,“ zavrčela naštvaně.
Zatímco seděla v předsíni na podlaze, on seděl ve vedlejší místnosti před notebookem a prohlížel si zbývající fotografie. Narazil na dva moc povedené snímky. Vypadala na nich krásně a určitě by se jí líbily. Smaz. Smaz.
Když pak konečně stáhla ruce z obličeje, spatřila na zemi mezi svými koleny luční květ. Vypadal jako ten, který si dnes dopoledne vpletla do vlasů. Zvedla jej z koberce, zaujatě si jej prohlížela. Přitom jednou rukou zašmátrala v batohu, vylovila digitální foťák. Natáhla se ke dveřím pro zablácené boty a opatrně, aby si blátem nezadělala koberec, je naaranžovala vedle převráceného batohu. Nakonec mezi své outdoorové boty a jeho turistický batoh položila luční květ.
Pak ještě květ lehce posune, aby byl víc v záběru. Batoh nechá malinko rozostřený… cvak.